PRAŽSKÝ KRYSAŘÍK "DOSTIHOVÝ"

Jsem hrdou majitelkou krásné fenky našeho nejmenšího národního plemene a všemi silami se ji snažím zpříjemnit život - jak jinak než sportovním vyžitím, kterého při svém temperamentu nikdy nemá dost. V půl roce jsme začali s běžným výcvikem, v roce přidali agility, ale pořád to bylo málo. Začali jsme tedy pátrat po sportu, který by krysaříkům vyhovoval. Ač je každý pes povahově jiný, jedno mají všechny "krysky" společné - lovecké pudy. Jenže jak to zaonačit, aby dostihy mohli běhat i takoví „pidipsi“? Běžné dostihy totiž smí běhat jen chrti a určitá plemena nechrtů, tak nás napadl Coursing - terénní dostihový závod.

Kontaktovali jsme organizaci působící v našem okolí a těšili se na první setkání s tímto sportem. Bylo to jednoznačně úžasné. Všude okolo sníh a nad tím poletovali naši psi honící igelitový střapec. Prostě pro tento sport jak by se narodili. A okamžitě jsme k tomu získali přezdívku – "prďolové".



Po několika takto skvěle prožitých víkendech nám bylo sděleno, že by nebylo špatné získat licenci. Byla jsem na vážkách - běhat můžeme i jen tak pro radost a licence přeci není z nejlacinějších. Ani ne tak poplatky, ale všechny věci potřebné k oficiálním akcím. Například jedinou výjimku v nenošení náhubků mají Italští chrtíci a my ani po kontaktování dostihové asociace jsme výjimku nedostali - bohužel. Sehnat dostihový náhubek na krysaříka, jak jistě mnozí tuší nejde, museli bychom si je tedy nechat vyrobit. Stejně tak i dečky a "obojky"... Po dlouhém váhání jsme se nakonec rozhodli pro získání coursingové licence. Náhubky, dečky a ostatní propriety jsou ve výrobě a my plni nervozity čekáme na plnění našich prvních běhů k získání licence.



Získat licenci není totiž nic jednoduchého. Pejsek musí běžet 3x. Z toho jednou sám k ověření zájmu (po dostižení návnady ji musí "zabít") a dvakrát v páru, aby prokázal inteligenci a souhru při lovu. Pokud není přítomen pes stejné velikosti, lze ve výjimečných případech povolit běh 3x sólo. Také pokud počítáte s tím, že poběží Vaši dva psi, kteří se znají a umí spolupracovat, nemusí to být nutně pravidlem. Jestli tam bude i jiný stejně "velký", poběžíte právě s tím cizím.
Tak držte palečky, ať neuděláme v polovině července krysaříkům ostudu a my na oplátku budeme informovat, jak jsme dopadli.

Vaše Zlatka Vicherková a Otka Spero Meliora