DĚDIČNOST NĚKTERÝCH MORFOLOGICKÝCH ZNAKŮ - ZUBY, SKUS, UŠI

Exteriér je pro každého čistokrevného psa neobyčejně důležitý z hlediska jeho příslušnosti k plemeni. Podrobný popis exteriéru jednotlivých plemen udává standard. Dokonalý exteriér bez sebemenších vad je jistě i v souladu s výkonem pracovních plemen psů, protože jinak by, logicky vzato, neměl význam. Ne nadarmo jeden z našich vynikajících a předních kynologů, Milan Novotný, ve své době propagoval zásadu "výkonem ke kráse".

Podrobně se genetikou morfologických znaků nezabývá příliš mnoho prací. Ve srovnání se studiem zbarvení a osrstění psů je jich až žalostně málo. Ti, kteří studují dědičnost utváření těla psa, často vycházejí ze studia různých kříženců a je jen málo informací o analýzách diferencí uvnitř populací plemen nebo linií či jednotlivých rodin. Kříženci ukazují v první generaci obvykle intermediální dědičnost, což znamená, že znaky jsou vyvinuty uprostřed mezi tvarem výchozích plemen. V dalších generacích se obvykle přibližují tomu z rodičů, který byl použit pro zpětné křížení.

DĚDIČNOST CHRUPU
Úplný trvalý chrup psa má 42 zubů. Při prohlídce zubů však u různých plemen zjišťujeme častou či méně častou chudozubost. Některým jedincům chybí nejčastěji jeden, ale může to být i více zubů z různé kategorie. V dolní čelisti chybí zuby častěji než v horní. Dědičností chudozubosti se zabývali různí badatelé. Autorem nejznámějších a také nejpodrobnějších studií tohoto problému je pan František Horák z KIánovic, uznávaný odborník v kynologii u nás i v široké cizině. O dědičnosti chrupu publikoval více než dva tucty prací v nejrůznějších našich i zahraničních časopisech. Přehledná a dostupná práce z poslední doby (Horák, 1991) je souhrnem jeho studií. Dosavadní výsledky ukazují, že jak chudozubost v horní čelisti, tak výskyt nadpočetných zubů jsou vady částečně vázané na pohlaví. Chybí-li například v horní čelisti zub u psa, chybí většinou tentýž zub u jeho synů, a naopak, je-li takto postižena fena, nalézáme stejnou vadu u jejích dcer. Toto pozorování však nemá absolutní platnost. U zubů dolní čelisti tato závislost zatím nebyla potvrzena.

Každý zub je samostatnou genetickou jednotkou, jeho růst je kontrolován jedním genem. Chudozubost, stejně jako výskyt nadpočetných zubů, je vadou recesivní. Dominantní je vývin plného chrupu. První premoláry a poslední moláry jsou však určitým způsobem ovlivněny i délkou čelisti. Hell (1981) dokazuje podrobným studiem velkého počtu lebek vlků, že vývoj chrupu u psovitých šelem jde pravděpodobně směrem k redukci počtu zubů. U vlků zaznamenává pouze chudozubost, ale žádné jiné vady chrupu.

SKUS
Nůžkový skus je dominantní nad všemi ostatními odchylkami. Je popsána recesivní alela "sm", která kontroluje zkrácení spodní čelisti - short mandible (Phillips, 1945). Dokonalá genetická analýza se nemohla udělat, protože většina postižených štěňat uhynula krátce po narození, během prvních dnů života. Přesto se uvádí, že podkus je recesivní. O dědičnosti předkusu, nepravidelného skusu a kleštového skusu není mnoho původních informací.

Všeobecně je však přijat názor, že výsledné postavení řezáků proti sobě závisí rovněž na délkách čelistí. Ukázalo se, že kratší lebka se při křížení spíše prosazovala, nevykazovala však úplnou dominanci (Šiler a Fiedler, 1978). Velmi důležitý je však poznatek, že délky horní a dolní čelisti se dědí nezávisle, takže při páření dvou jedinců mezi sebou, kdy oba mají správný nůžkový skus, ale jeden z nich má dlouhou nosní partii a druhý naopak krátkou, docházíme ke značným extrémům u potomstva, které se projeví výskytem jak předkusů, tak podkusů.

VELIKOST A POSTAVENÍ UŠÍ
Obecně se uvádí, že malé ucho je dominantní nad velkým uchem. Má-li toto tvrzení obecnou platnost, není bezpečně prokázáno. V jiných pokusech se zjistilo, že postavení ucha je nezávislé na jeho velikosti. Předpokládá se však, že u některých plemen velikost ucha jeho postavení ovlivňuje. Předpokládá se, že postavení ucha kontroluje alelická série Ha, H a h. Alela Ha podmiňuje polovzpřímené postavení ucha a je dominantní nad oběma dalšími alelami. Alela H kontroluje klopené ucho a je neúplně dominantní nad alelou h, poněvadž heterozygoti Hh mají uši poloklopené. Alela h je recesivník oběma ostatním a kontroluje vzpřímené postavení ucha v homozygotním stavu (hh). U některých plemen je však vzpřímené postavení ucha popisováno jako dominantní. To tedy znamená, že ani v tomto případě nelze dělat jednoznačné závěry.

z knihy J. Dostála - Chov psů
Zpracovala: Klementová Hana